V dílnách nebyla zima, jak by se dalo soudit z úvodního obrázku. To jen páteční modelář probíhal poněkud netradičně. Za prvé, bylo nás jen pět a půl, jelikož lyžařský výcvik zasáhl do našich modelářských řad; avšak hlavně, a to za druhé, potřebovali jsme vyběhnout ven ze školy, na sníh.Lyžování mi vůbec nevadilo, naopak. Když je kluků méně, je v dílnách větší klid a více se udělá. Patrik s Tadeášem poskočili se stavbou kupředu. Příští týden půjdou poprvé na vodu. Vodu z vodovodu zatím 🙂 Napustíme naše malé akvárko a lodě se budou vyvažovat aby měly správný ponor.
Musím kluky pochválit, jsou velice šikovní. Ostatně, je to vidět z obrázků ne?
Prašan venku napadl jako na zavolanou, protože jsme potřebovali něco měkkého, ale hlavně měkkého všude kolem. To pro Vojtovo letadélko, kvůli jeho prvnímu letu. Po úvodních testech na školní chodbě, jež se ukázala býti pro začínající aviatiky příliš úzká, jsme popadli bundy a hurá ven na prostranství před školou. Podobné napětí, jež jsme zažili, snad panuje jen při startech raketoplánu z mysu Canaveral. Obrovské soustředění, test kormidel, zážeh motoru, zvyšování otáček na startovací tah a…. frnk! Ale ne, letadlo zůstalo Vojtovi v ruce, to jen vrtule se rozhodla k samostatnému výletu a vůbec se nestarala, že patří k letadlu. Zdá se, že ty gumičkové unašeče nic nevydrží. No nic. Start musel být odložen. Do příště si pořídíme silnější gumičku na připevnění vrtule a pokusíme se znovu pobavit přihlížející. Jen aby sníh vydržel – jako peřina, kdyby gravitace byla mocnější nežli snaha pilota 🙂
Mějte se a nashledanou v příštím modeláři
-SCA-