Ocelovou kouli by za sebou měli v pátek odpoledne vláčet někteří jedinci s přemírou nevybité energie. Případně bych před začátkem modeláře měl zorganizovat běh na hrad a zpět. Tahat za uši bohužel nemohu, protože se to nesmí a také proto, že by kluci měli ušiska jako plachťáky a v budoucnu se pak ani neoženili a to si na svědomí nevezmu.
Nezbývá tedy než trpělivě vysvětlovat, že v modeláři se nehodí ječet, pištět, nesmyslně bušit kladívkem do kovadliny, lozit pod stůl, ohýbat náplně do tavné pistole a dráty, které v zápětí potřebujeme mít perfektně rovné, najíždět s frézkou do podkladu, rozfoukávat obrušený tmel po dílně, zkoušet prolomit heslo v laptopu vedoucího, nechávat dveře otevřené, zavírat dveře tak, že málem vypadnou z pantů, snažit se na okně zamáčknout komára kladívkem, běhat po chodbě s vysavačem tahaje ho za chobot (hadici) jako kačenku, řezat před měřením a vůbec cokoliv dělat v předstihu před přemýšlením a taky se nedívat na filmy pro dospělé a pak to komentovat v modeláři.
Ale jinak jsou kluci hodní jako mimina 🙂
Přibyla nám další dvě letadla, máme přesnou šablonu pro zalepování křídel a objevili jsme jak je lepení extrudovaného polypropylenu snadné tavnou pistolí. Čest lodního modeláře zachraňovali Patrik s Tadeášem.
Mějte se a nashledanou v příštím modeláři
-SCA-
