Modelář dvakrát týdně?

Bráním se tomu, protože každou středu již máme robotiku. Jenže kromě robotiků a programátorů, naše, ztěží utajitelná, přítomnost v dílnách vždy přiláká i páteční modeláře. Vím, měli by se doma raději učit češtině a zeměpisu a místo toho nám do dílen nakukují zvenčí, ťukají na okna a nakonec se vtlačí dveřmi.  Babo raď.   Potřebovali bychom dalšího vedoucího. Už jenom proto, že dnes jsme se zase „rozmnožili“. Je nás o dva modeláře více a mám z toho radost, jelikož se přihlásila naše první slečna modelářka. Klárka. Je velmi šikovná a pečlivá.

Letošní program je ve znamení vznášedla. Prototyp dopadl vcelku dobře a tak jsem se nechal ubrečet ke stavbě nulté série. V různém stavu rozpracovanosti jsou teď další tři stroje a na čtvrtý a pátý dnes Dominik připravoval díly na cnc frézce. Při výrobě vznášedel plánuji zapojit do modelaření také mámy kluků. Potřebujeme totiž ušít vzduchový vak. Je to vlastně podélně rozstříhnutý rukáv, sešitý z látkových segmentů, který se nafoukne a vznášedlo se na něm veze. A na šití jsou odjakživa lepší holky, to se jim musí nechat. Kdepak, my kluci bychom něco jako rukáv vůbec dokázali spíchnout. Myslím že již příští týden vyzkoušíme první, takto profesionálně ušitý, vak.

Dnes jsme také rozebrali otlučený, polámaný, špinavý, avšak stále jezdící, prototyp vznášedla a zjistili, že funguje jako vysavač. Vrtule, která vhání vzduch do vaku, nasává kromě vzduchu také poletující prach. Ten se pak zachytí ve vaku, a řeknu vám, že těch chuchvalců bylo!  Vlastně se dá říci, že když si hrajeme, tak vlastně uklízíme! Uklízíme prach a možná i pavučiny, jako od toho pavoučka, který vyskočil z robotické skříně a volal po opravě.

Mějte se a nashledanou v příštím modeláři

Standa Čajánek