Minule jsem v kroužku sledoval Martina Cváčka jak si vytáhl loď ze skříně, slané tyčky z batohu a chroupaje pochutinu mžoural očima na hromady dílů kabinek, které ještě musí vyřezat a slepit až to konečně vzdal, loď putovala zpátky do skříně, prázdný sáček do koše a Martin domů.
Nedivím se. Vyřezávat, k tomu přesně, je otrava. Otrava, která, jak doufám, již nebude trvat dlouho, protože stavba frézovací mašinky právě začala. Nepokračuje sice tak rychle jak jsem původně předpokládal, neboť člověk je tvor chybující a navíc všudypřítomné SE neudělalo co mělo. Spoléhat na SE že to nějak doladí se opět nevyplatilo 🙂
Příští týden přinesu další reportáž, zatím se mrkněte na obrázky ze stavby
-SCA-