Dílny jsou nám malé – Mladý technik – nejzajímavější kroužek co znám

Indiáni, alespoň jak mě knížky Karla Maye naučily, vykřikovali UFF! UFF! jako výraz nejvyššího údivu. Já ten výraz používám na konci každého pátečního dne čím dál častěji. Ovšem nikoli z údivu nad tím, že nás v dílnách bývá v novém školním roce až dvacet ale z únavy. Takové poctivé, české „uuff to zase byl den“Jak jste jistě pochopili z úvodu, zase nás přibylo. Už nám schází pracovní stoly a tak kluci obsadili hoblice. Hoblice mám rád. Jsou dřevěné a v porovnání s plechovým stolem netupí nože – pročpak asi krájíme doma zeleninu na prkýnku a ne na kusu plechu?? Na druhé straně na nich schází svěráky, které občas potřebuje každý a tak jsem zaznamenal, kromě přemísťování členů směrem k volným svěrákům, také zvýšený výskyt sociální komunikace na téma „vypadni, to je můj stůl“….

Ale i tyto maličkosti jsme vyřešili. Horší to bylo zpočátku s náplní práce. Potřeboval jsem rychle šest stavebnic pro nováčky. Naštěstí již máme promyšlený systém výroby trupu vakuovým lisováním. Kopyto, vyrobené na CNC frézce, jednoduše položíme do rámu a na něj se natáhne teplem změkčená folie plastu. Tímto také děkuji Kryštofovi, za vydatnou pomoc při lisování.

Dnes jsou již z výlisků trupy lodiček kategorie EX-500.

Pro zkušenější kluky mám připravenou novinku. Letos zkusíme vyrobit vznášedlo.

Ale až poté, co si všichni dokončí svoje lodičky z loňska. Nemůžeme pořád vyrábět něco nového aniž se dokončí práce předchozí. První prototyp vznášedla proto vyrábí pouze Dominik. Nejdříve vyzkoušíme, zdali se vůbec vznese 🙂

Jako každoročně, tak i letos došlo k přepracování jednoho modeláře. Udivilo mě jen, jak brzy po prázdninách. Snad se z toho brzy dostane 🙂