Konečně jsme vynalezli způsob jak pravidelně provětrat našim baterkám plíce a ještě si přitom užít zábavy. A nejen to. Takové hurá poježdění se vznášedlem mi, byť jen na krátkou dobu, než co se vybijí baterky, vždycky napůl vylidní dílny, takže mám větší klid a více času na pomoc a radu pracovitějším kamarádům. Náš původní prototyp vznášedla kupodivu ještě stále slouží. Testujeme na něm různá vylepšení, které pak aplikujeme při stavbě jeho následníků. Pro velký úspěch jsou rozestavěny další tři.
Jak jsem psal v dřívějším článku, řízení vznášedla má svá specifika, zejména zatáčení. Pokusili jsme se umístit tlačnou vrtuli přímo na servo a řídit takto směr zatáčení. Ale nebylo to dobré. Pevný motor a tubus, který usměrňuje proud vzduchu spolu s klasickými kormidly se ukázal jako nejvhodnější řešení.
Vznášedlo má již za sebou i první jízdy po asfaltu. Trošičku zadrhává na kamínkách. Budeme muset zvolit jiný typ látky, abychom dosáhli lepšího vzduchového polštáře a přes drobné nerovnosti se snáze přenesli. Jsem zvědavý na první test na vodě…
Malá galerie ze stavby jako ochutnávka:
Mějte se
Stanislav Čajánek