Ještě nekvoká – to se, myslím, říká o slepici, která dosud nesedí na vejcích.

Dovoluji si vám představit naši Slepici verze 0.1.1. Ano, ano, nemýlíte se, je to ten podivný útvar na úvodním obrázku. K náležitému vychutnání si jej ve větším měřítku můžete prohlédnout přímo v tomto článku. Vlastně to ani není slepice, ale její náhrada, líheň. Přesněji řečeno, měla by to být líheň na kuřátka. Letitá zkušenost našich babiček, bedlivé pozorování kovokajících slepic a důkladné měření vedly lidstvo k nápadu nahradit slepici živou kusem plastu, topným drátem, čidlem teploty a vlhkosti a krokovým motorem. Ptáte se proč vymýšlíme vymyšlené? Asi proto, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ale taky se vůbec nic nenaučí. Podívejte se na 3D model. Dokázali byste na základní škole tohle namodelovat v počítači?


Myslím, že kdo to dokáže si bude v budoucnu moci práci vybírat, ne o ni žádat. A to se ještě nezmiňuji o programování, které jen zdůrazní schopnosti některých našich členů kroužku. Jsem rád, že takové talenty ve škole máme. A jsem taky rád, že jsme našli porozumění u firmy Hyundai, která tento projekt podpořila finančně ze svého grantového programu.
Zdá se, že stavba líhně kluky baví. Ještě ji nemáme, bude nějakou chvíli trvat, než zapojíme dráty, naučíme se ovládat jednotlivé moduly a odladíme program. Nicméně ohlas, který líheň způsobila je patrný z dalšího obrázku, kde si jeden z přihlížejících členů už tiskne rotační plato na kachní vejce 🙂

Doufám, že se mezi žáky nanajdou chovatelé perliček a křepelek. Tolik líhní nedokážeme vyrobit. Budeme rádi, když se nám vylíhne alespoň jedno kuřátko.
Na závěr mého příspěvku cítím povinnost odpovědět na nevyřčenou otázku: „Kolik z výše řečeného je práce učitele a kolik skutečná práce žáků?“
Odpověď je pro mně až zahanbující – nemusel jsem dosud snad ani šáhnout na myš počítače, nebo napsat jediný řádek kódu programu. Kluci jsou opravdu skvělí!
Mějte se
St. Čajánek